Beton v hlavní roli při rekonstrukci Vrbatovy boudy
Zima už prostoupila každičkým centimetrem jeho těla. Kalhoty a košile ho v kruté sněhové vánici nijak nezahřejí. Ostrý vítr znemožňuje každý jeho pohyb, přesto se s ním snaží ze všech sil bojovat. Bohumil Hanč jede svůj životní závod. Netuší však, že tento závod nemá vítězů, jen poražených…
V Krkonoších, 1400 m n. m. na Zlatém návrší, na místě tragické události, jež byla impulsem ke vzniku záchranných služeb a Horské služby, stojí Vrbatova bouda. Byla postavena v roce 1964 podle návrhu architekta Vladimíra Šíra v rámci tzv. akce Z na dohled od mohyly připomínající smrt Bohumila Hanče a Václava Vrbaty. Nese jméno po hrdinovi příběhu tak neskutečném, že jej nemohl napsat nikdo jiný než sám život.
Neuvěřitelný sled událostí
Osmý ročník mezinárodního závodu v běhu na lyžích na 50 km se konal o Velikonocích 24. března 1913. 6 závodníků se za proměnlivého jarního počasí odhodlaně vydává na trať, mezi nimi i Bohumil Hanč. Z jarního deštíku se však záhy stává sněhová vichřice a všichni lyžaři závod postupně vzdávají, až na jednoho.
Šestadvacetiletý Bohumil Hanč, zkušený a cílevědomý lyžař, nemá tušení, že jeho soupeři ze závodu odstoupili, a traťového komisaře, který se jej snaží zastavit gestikulací a voláním, odbyde mávnutím ruky. Na Zlatém návrší mu však docházejí síly. Jako zázrakem se z bílé tmy vynoří Václav Vrbata, Hančův přítel, který jej přijel na závod podpořit. Vrbata mu dává svou čepici a kabát a odjíždí hledat pomoc.
Člen záchranné skupiny, závodník Emerich Rath, nachází Hanče silně podchlazeného a vysíleného a ví, že musí jednat co nejrychleji. Odepíná lyže a nese ho na zádech. V sílící vichřici ujde hlubokými závějemi sotva pár set metrů. Nechává Hanče na místě a vrací se pro lyže. Když dorazí na Labskou boudu, stačí ještě, než omdlí vyčerpáním, udat Hančovu polohu. Pozdě. Hančova žena je právě v 8. měsíci těhotenství…
Mezitím se Vrbata pro svého přítele vrátil, našel však už je Hančovy lyže zapíchnuté ve sněhu. Bez čepice a kabátu, které věnoval svému příteli, však nemá šanci na přežití.
Na počest jeho hrdinského činu a sebeobětování je den úmrtí obou kamarádů, 24. březen, Dnem Horské služby.
Příběh stavby
Původním záměrem Vrbatovy boudy bylo ústředí Horské služby, ta zde však nikdy nesídlila a budova záhy přešla pod provoz Interhotelů Krkonoše. Desítky let plnila bouda svůj nový účel a bez valné údržby, sužovaná drsnými vysokohorskými podmínkami si zachovala svůj pevný přirozený ráz. V roce 2007 se nový majitel, Martin Wichterle, rozhodl svěřit její rekonstrukci a rozšíření ateliéru IXA architekta Tomáše Hradečného. Kromě nutných sanací a výměny technologií bylo potřeba i zvýšení komfortu pro návštěvníky a provozovatele – ve finální podobě se tak nachází restaurace, bufet, možnost přespání i veřejné toalety.
Ve výšce 1400 m n.m. se návrh její rekonstrukce a přístavby musel vypořádat s mimořádnými klimatickými podmínkami a současně přísnými požadavky ochrany přírody ze strany Správy KRNAP. Jedním z požadavků majitele bylo zachování původní boudy, odstraněny však byly nefunkční přístavby a příčky. Originální bouda je tak jakoby vložená do pomyslného betonového pouzdra. Výsledkem je symbióza původní stavby s kontrastní železobetonovou hmotou inspirovanou nedalekými bunkry hraničního opevnění. Toto spojení, ač by se mohlo zdát jako slučování neslučitelného, vytváří staronový svět, zcela současný a moderní co do funkčnosti, avšak hrdě se hlásící ke své historii, svým kořenům.
Na celý příbeh stavby a její realizaci se můžete podívat ve videu zde.
Beton, kov i dřevo
Materiály vévodící nové Vrbatově boudě jsou modřínové dřevo v prostorách restaurace, bufetu, na venkovním obkladu podkroví a vyhlídkové terase, dále pak nerezový plech na toaletách a pohledový beton s otiskem tesařského bednění, který se díky zvolené sendvičové konstrukci propisuje v interiéru i exteriéru. Právě betonová část nejvýrazněji dokresluje horský charakter a vzdává čest pohraničním bunkrům, které bez údržby přežívají již 80 let.
Na rekonstrukci a dostavbu Vrbatovy boudy bylo dodáno celkem 216 m³ betonu. Stavba se nachází v první zóně Krkonošského národního parku a dodávky betonu zde probíhaly pouze od června do října 2014. Beton se na stavbu vozil z betonárny Vrchlabí, patřící společnosti TBG Východní Čechy s. r. o., která je součástí skupiny Českomoravský beton. „Vysokohorské velmi proměnlivé počasí, vzdálenost 31 kilometrů a výškové převýšení 925 metrů mezi betonárnou a stavbou vyžadovaly profesionální přístup při plánování i samotné realizaci dodávek materiálu,“ vypočítává specifické podmínky projektu vedoucí betonárny Petr Binko. „Veškerá betonáž byla ale po celou dobu výstavby šetrná k přírodě a vjezd techniky na stavbu byl omezen na minimální dobu, kterou vyžadovala rekonstrukce,“ dodává.
Práce ve vysokohorských podmínkách mohou probíhat jen pár měsíců v roce, i proto trvalo dokončení stavby několik let. Spousta prvků vyžadovala specifická řešení. Kvůli nižší úrovni základové spáry přístavby oproti stávajícímu objektu boudy bylo nutné podezdít základy a provést svislé izolace, dále tu jsou zasklívací rámy vkládané do bednění, pásy pěnového skla pro přerušení tepelných mostů v nosné konstrukci, nebo pružný izolační pás v přechodu mezi kamennou stěnou boudy a pochozí střechou přístavby. Ateliér IXA byl za řešení Vrbatovy boudy nominován do prestižní mezinárodní soutěže Mies van der Rohe Award 2017.
Rekonstrukce vdechla Vrbatově boudě zcela nový život a ta se nyní může pochlubit několika tisíci návštěvníky ročně. Ti se mohou pokochat nezaměnitelnými výhledy z prostorné terasy, pochutnat si v přízemní restauraci či se zahřát šálkem svařeného vína v bufetu v suterénu. A třeba si některý z nich vzpomene i na Bohumila Hanče a Václava Vrbatu…
Zajímá vás, jak se přistupuje k budově, k níž se váže silný příběh, nebo jak se rekonstruovala budova při extrémních horských podmínkách? Připravili jsme pro vás rozhovor s architektem Tomášem Hradečným a fotogalerii plnou zajímavých snímků. Vše si můžete prohlédnout zde.
Fotografie: Benedikt Markel
Článek: Kolektiv autorů společnosti Českomoravský beton
